30.03.2015 11:15 UTC K2814143 - Praha Libuš + O3

[OK1HGA]

Typ sondy : Vaisala RS92SGPL + O3 6A26347
HW kód : K2814143
Frekvence : 403.800 MHz
Datum a čas vypuštění : 30.03.2015 11:15 UTC
Místo vypuštění : Praha Libuš
Místo nálezu: 49.5990917N, 16.1878717E http://www.mapy.cz/s/gRaY
Datum a čas nálezu: 30.3. 2015 15:28 UTC

dneska nebyl lov nijak připraven, rozhodnutí přišlo až po zjištění, že se sonda "utrhla" a že padá jako šutr . . .
Odhady dopadu se zdály celkem příznivé a i vzdáleností dostupné.
Odjel jsem za Tydouem do práce, tam jsem nechal auto a asi v 16:45 jsme vyrazili jeho vozidlem k místu dopadu sondy.
Počasí nic moc, chvílemi sluníčko, chvílemi slejvák, chvílemi chumelenice . . . a foukalo jak někde na Sibiři.
Jednoduše krásné "dubnové" počasí, ikdyž je ještě březen . . .
Hned za obcí Míchov pod Jimramovem se rozeřvala stanička a tak jsme zastavili a zkusili směrovat.
Směr nejsilnějšího signálu byl dál podél silnice, ale protože byl před námi ještě další horizont, za který nebylo vidět, sedli jsme do auta a pokračovali po silnici.
Když jsme se přehoupli přes poslední horizont, už nebylo ani potřeba vytahovat směrovku s rádiem, protože jsme kousek od cesty uviděli bílou "krabici" napravo od silnice na poli.
Na první pohled to byla úplná "papučovka", ale pole bylo dost rozmoklé, takže to byla spíše "gumákovka" . . .
O3 dopadla na sondu, která se trochu zamáčkla do polystyrénu a také do bláta.
Provázek tvořil tvar podkovy a nebyl pokroucen, jak bývá obvyklé.
Padák nebyl nalezen a z balonu zbylo jenom několik proužků, které byly zamotány spolu s provázkem.
Nebyl nalezen ani odvíječ.
Konec provázku byl roztřepený v délce asi 25cm a zeslaboval se, až na konci měl jen několik vláken.
Pravděpodobně se rozedřel o okraj odvíječe a po otevření padáku, už zeslabený, nevydržel škubnutí a přetrhl se . . .

[Pazar]

Kromě gratulace dík za detailní dokumentaci. Opět se potvrdilo, že šňůrka na současném odvíječi
možná vyhovuje pro SGPL, ale několikrát hmotnější ozonovka, spolu s možným vlivem přídavného
zpomalovacího kolečka, je občas nad její "síly". S tím asi v současnosti nic nenaděláme a slíbené
starší odvíječe, s pevnější šňůrkou, nám zatím Vaisala neposlala.

Protože ve víku O3 boxu nebývá kamera, s jistotou nevíme, co se odehrává v prvních vteřinách po burstu.
V tomto případě se dá předpokládat, že balon praskl totálně a jeho zbytky se dokázaly omotat kolem
závěsné šňůrky ještě dříve, než se těžší ozonovka po utržení "propadla". Nebo naopak celá hmota balonu,
ještě před roztažením padáku, dokázala "předhonit" o něco lehčí ozonovku a stačila během několika
vteřin ještě pár cárů zamotat kolem šňůrky? Nám dosud známá videa totiž ukazují jen totální rozčísnutí
balonu, kde většina jeho drobných lehounkých útržků samozřejmě hned zůstává nad "nákladem". Co by
ale natočila kamera v případech, když se potom na zemi najde v jednom chumlu "celý" balon, nebo
jeho značná část, obalená kolem závěsů padáku a šňůrky?

Nejhorší na tom je, že nelze dělat z několika případů všeobecné pravidlo, zejména proto, že každý
burst může být jiný, nebo může mít odlišný průběh. Také naše pokusy s jinými variantami použití
padáků : Totex/Pegas, jen jeden padák v balonu, přídavný druhý padáček v balonu, jsou příliš krátké
na to, aby nám pomohly najít tu jednoznačně nejoptimálnější variantu. Tak třeba dnes, při silném
větru na startu, byla použitá varianta s jedním velkým padákem Pegas v balonu to nejoptimálnější,
co asi můžeme vymyslet. Jednoznačně se jen potvrdilo, že padák Pegas dokáže za všech okolností
ozonovku dostatečně do dopadu na zem zbrzdit, bez ohledu na váhu zbytků balonu, nebo velikosti
zamotání jeho částí do padákových šňůr. V účinnosti Pegase je totiž značná rezerva, pokud vůbec
dostane příležitost.

Ze zpráv nálezců, publikovaných LOGů a konečně i vrácených zbytků ozonovek zatím vyplývá, že
letos stále zatím vede varianta utržení šňůrky těsně nad závěsnou tyčkou, která je uvázaná na
konci závěsných šňůr O3 boxu. Primární příčinou utržení bývá tedy asi malá pevnost stávající odvíjecí
šňůrky a ne jen záškub po rychlém rozevření padáku.

Bohužel zatím nemáme žádné jiné prostředky na to, nahradit poddimenzovanou šňůrku odvíječe
něčím vhodnějším a přitom zachovat nutnost provozovat při výstupu sestavu balonu a sondy s jejich
vzájemným odstupem několika desítek metrů.

Jen pro úplnost ještě pár záběrů ze země.....
.

[OK1HGA]

V tomto případě se dá předpokládat, že balon praskl totálně a jeho zbytky se dokázaly omotat kolem
závěsné šňůrky ještě dříve, než se těžší ozonovka po utržení "propadla". Nebo naopak celá hmota balonu,
ještě před roztažením padáku, dokázala "předhonit" o něco lehčí ozonovku a stačila během několika
vteřin ještě pár cárů zamotat kolem šňůrky? Nám dosud známá videa totiž ukazují jen totální rozčísnutí
balonu, kde většina jeho drobných lehounkých útržků samozřejmě hned zůstává nad "nákladem". Co by
ale natočila kamera v případech, když se potom na zemi najde v jednom chumlu "celý" balon, nebo
jeho značná část, obalená kolem závěsů padáku a šňůrky?

aby to bylo úplně jasné, jaké bylo rozmístění sondy, provázku a zbytků balonu, namaloval jsem ještě malý plánek . . .

[Pazar]

Díky za detailní nákres. Jaká to tedy byla varianta utržení? 25 metrů by měla být zhruba polovina šňůrky z odvíječe. Co se po burstu dělo? Pokud by měl na svědomí přetržení prudký záběr rychle otevřeného padáku, jak by se zbytky balonu dostaly doprostřed závěsu? Nebo se padák zpočátku neotevřel proto, že se nedokázal uvolnit z jen roztrženého balonu? Tato hmota mohla předběhnout relativně lehčí ozonový box a při divokých pohybech celé soustavy, ke kterým obvykle dochází při burstu v takových výškách, se cáry z balonu omotaly uprostřed závěsu a když se konečně padák otevřel v nižší hladině, tak teprve došlo k utržení O3 boxu? Podporuje tyto dedukce i velmi hladký profil nabírání a zpomalování rychlosti až do hladiny 20 km? Nezdá se. Právě ta hladkost nabírání rychlosti pádu po burstu (34803m/m), až na hodnotu 142 m/s (32519m/m), což trvalo celých 24 vteřin, je i na detailu grafu zcela plynulá. Jakoby se v té době vůbec neměnily aerodynamické poměry u padající sondy. Poté se rychlost začala opět proporcionálně snižovat a opět až do hladiny cca 20km je křivka zase velmi hladká. Ostatně, kdo má zájem, může se přiloženou tabulkou z MW41 inspirovat v teoriích, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo.