13.04.2018 - 12U - N0843147 - Praha Libuš +O3
- tetrix
- Krmič
- Príspevky: 126
- Dátum registrácie: 12. Decembra 2013, 17:41
- Bydlisko: Praha Žižkov
13.04.2018 - 12U - N0843147 - Praha Libuš +O3
HW kód : N0843147
Frekvence : 401.1 MHz
Datum a čas vypuštění : 13.4.2017 15:50 SELČ
Místo vypuštění : Praha Libuš
Místo přistání : převěšená na chmelové konstrukci S od obce Chodouny, N50.497147, E14.257880, 153m n.m.
Čas přistání : 15:51SELČ
Čas nálezu : 16:10SELČ
Pro lov této ozónovky, následujícího sériového čísla po mojí ulovené poslední N0843146, jsem se rozhodl doslova na poslední chvíli v pátek ráno. Mrknul jsem se kam poletí, do území "nikoho" k Ústí nad Labem, předpovídala predikce. Nikdo o ni nejevil zájem, tak jsem se k ní ráno přihlásil. Po času vypuštění jsem ještě musel řešit práci a zákazníka, takže jsme nakonec vyrazili s notným zpožděním podle poslední ranní predikce po D8 směrem na sever.
J0443386
Během jízdy jsme spustili mobilní dekódování a zjistili, že sonda oproti predikci letí více na východ a po burstu padá rychleji, než při dokonale fungujícím padáku. Odhadovaná dopadová rychlost byla přes -4m/s a tím pádem se dopad ještě o něco zkrátil. Predikce ukazovala dopad na východní břeh Labe, na druhou stranu od dálnice, navíc do prostoru mezi dvěma mosty na obě strany, vzdálených od sebe po silnici 20km. Přívoz přesně uprostřed k místu dopadu byl pouze pro pěší a cyklisty.
Rozhodli jsme se řeku přejet blíž k místu dopadu v Roudnici nad Labem, čas do dopadu byl přes 15 minut, což bychom měli stihnout. Dopravní situace ve městě, které postrádá obchvat a přes Labe se přejíždí po historickém mostu uprostřed cetra, způsobila zdržení 25 minut v páteční odpolední zácpě. Poslední dekódovanou polohu jsme měli 100 metrů nad terénem, dopad jasně ukazoval do "sadu" podle mapy.cz. Po příjezdu na místo se naštěstí ukázalo, že se jedná o chmelnici kousek vedle silnice.
V oblasti panovalo pekelné počasí. Procházela dešťová bouře se srážkami 90mm/h a blesky létaly všude kolem. Už při příjezdu létaly mezi mraky a poté do země. Skoro jsem měl obavy vystoupit z faradayovy klece svého auta. Zrovna udeřil blesk, podle zpoždění kolem 300 metrů od nás, země zaduněla. Pouhých 50 metrů k sondě byla doslova křížová cesta, jílovité bahno se nalepilo na boty, země začala klouzat, zamáčený mobil přestal reagovat na dotyk a hromy duněly. Doslova sonderská apokalypsa a i nepromokavá bunda promokla skrz naskrz. Odřízl jsem sondu a pokusil se sundat k zemi padák který byl převěšen o kus dál. Bohužel silný vítr ho nadouval a voda protékala dírou ve vrchlíku jak okapem, takže jsem se vydal do auta pro sondekiller, než jsem došel tak se padák ve větru sesunul k zemi, takže jsem se u auta opět otočil a vrátil se pro padák bez sondekilleru. Nikdy jsem nezažil - po dosud 119 ulovených sondách - takové podmínky odlovu jako teď. Jo, mohl jsem počkat v autě, až se počasí trochu zklidní, ale takhle mi to přišlo jako pravý lov. Poprat se s podmínkami, které člověk neovlivní. Ulovená sonda i s padákem skončila promočená v autě, nastalo sušení veškerého oblečení a poté odjezd na jídlo a prohlídku nedalekého Liťáku - Litoměřic, liják se mezitím přehnal a centrum města bylo nádherné.
- Pazar
- Lovič
- Príspevky: 2021
- Dátum registrácie: 16. Februára 2012, 07:42
- Bydlisko: Praha
Re: 13.04.2018 - 12U - N0843147 - Praha Libuš +O3
Opět si dovolím připojit k pěknému LOGu o lovu ozonovky v bouřce a přihřát si svojí polívčičku.
Tento termín byl zvláštní i tím, že jsme na systému MW41 testovali chování celého systému zpracování, úprav, expedice a archivace dat z krátkého výstupu, kdy se musí opakovat. Ale, může se stát, že ani další výstup není lepší, stal se i případ, že ani třetí pokus nebyl lepší než ten první a systém zpracování dat se musí vrátit k prvnímu výstupu a jeho data zpracovat do finální podoby. Experimentování nám umožnilo to, že ozonovky se sondou RS92 se provozně přijímají a vyhodnocují systémem DigiCORA III, který je zcela nezávislý na novém MW41. Také MW41 je provozně nastaven na sondy typu RS41, čili při paralelním sledování ozonovky s RS92 ignoruje data tlaku i ozonu a naopak tlak nepočítá z GPS, protože RS92 používá jiný formát. Nicméně RAW data TU a GPS zaznamenává a následně ukládá do přístupných souborů. Nejsou zde ale uplatněny opravy čidel a další editační ukazatele, jako je setrvačnost, radiace slunce a pod..
Proto nelze taková data z obou systému přímo absolutně srovnávat, ale jsou to 2 nezávislé příjmy a záznamy dat, které se v některých případech hodí pro srovnávání. Tentokrát se projevily i značné rozdíly v použitých přízemních datech v okamžiku startu. DC III si při poklesu tlaku řekla o okamžitá data automatické meteorologické stanici Vaisala MILOS 520. MW41 sice také použije data z téže stanice, ale ta jsou do tohoto datového výstupu exportována v minutových intervalech, čili rozdíl v okamžiku čtení obou systémů se může blížit až 60 vteřinám. Oba systémy umožňují vstup počátečních přízemních dat přímo ze sondy v okamžiku startu, načtení vyvolaných dat z AMS MILOS 520 v čase indikovaného startu, nebo manuální vstup všech dat PTU a větru zadaných operátorem. Vzhledem k tomu, že při výběrovém řízení na nový systém jsme nemohli specifikovat jako automatický zdroj přízemních dat AMS od firmy Vaisala, ve specifikaci se objevil požadavek na definovaný datový formát souboru, který by měla produkovat libovolná AMS. Za normálních okolností, kdy spouštíme oba systémy DC III i MW41, tak je pomocí přepínače AMS MILOS 520 připojena jen k jednomu systému a do druhého se identická data zadávají operátorem přes klávesnici. Tentokrát jsme do DC III pustili okamžitá data, vyžádaná v okamžiku startu a MW41 přízemní data vyčetl z tabulky příslušné minuty. Proto jsou počáteční data na obou systémech odlišná, nejvíce je to znát na parametrech větru. To byl důsledek toho, že v době startu na Libuši foukal čerstvý nárazový vítr, který se měnil každou vteřinou. Během 30-i sekund letu se ale oba letové profily srovnaly a dále jsou občas rozdíly letových dat většinou jiné jen o 1 v posledním řádu čísla.
Zhruba po 48' letu byl příjem na MW41 operátorsky ukončen a tím se simulovala situace, kdy ve výšce asi 16 km, při tlaku 107 hPa praskl balon a nastala situace pro vynucené opakování výstupu. To samozřejmě nebylo třeba, DC III sledoval ozonovku v pohodě dále. Co se testovalo na systému MW41 není v tomto okamžiku důležité, jen se přesouvala primární i zpracovaná data mezi pracovními, záložními a archivními adresáři.
Po skončení testu byl opět MW41 zprovozněn pro příjem ozonovky, ale jen na posledních 35 minut pádu, od výšky cca 14.5 km. Mezitím bylo sledování ozonovky na DC III ukončeno, aby mohlo být zpracováno ozonové měření a do všech stran rozeslány aktuální zprávy i datové soubory. Seděl jsem u MW41 a příjem byl 2x, bez jakéhokoliv varování, automaticky ukončen. Jak jsem později zjistil, došlo v bouřce k přerušení příjmu teploty a později i tlaku. Úplná a už definitivní ztráta signálu nastala ve výšce 1237 m/m.
Snažil jsem se sice uložit maximum dat, ale část těch pádových, okamžitě neuložených, se přirozeně ztratila. To má na svědomí absence počátečních dat při novém obnovení příjmu, která nejsou ty pozemní a tím absence editovaných dat, které se standardně ukládají. RAW data se dají zachovat jen ve screenprintech obrazovek s požadovanými tabulkami.
Něco z toho, co s tím souvisí a je obrazově zdokumentováno, si dovolím připojit.
.
Tento termín byl zvláštní i tím, že jsme na systému MW41 testovali chování celého systému zpracování, úprav, expedice a archivace dat z krátkého výstupu, kdy se musí opakovat. Ale, může se stát, že ani další výstup není lepší, stal se i případ, že ani třetí pokus nebyl lepší než ten první a systém zpracování dat se musí vrátit k prvnímu výstupu a jeho data zpracovat do finální podoby. Experimentování nám umožnilo to, že ozonovky se sondou RS92 se provozně přijímají a vyhodnocují systémem DigiCORA III, který je zcela nezávislý na novém MW41. Také MW41 je provozně nastaven na sondy typu RS41, čili při paralelním sledování ozonovky s RS92 ignoruje data tlaku i ozonu a naopak tlak nepočítá z GPS, protože RS92 používá jiný formát. Nicméně RAW data TU a GPS zaznamenává a následně ukládá do přístupných souborů. Nejsou zde ale uplatněny opravy čidel a další editační ukazatele, jako je setrvačnost, radiace slunce a pod..
Proto nelze taková data z obou systému přímo absolutně srovnávat, ale jsou to 2 nezávislé příjmy a záznamy dat, které se v některých případech hodí pro srovnávání. Tentokrát se projevily i značné rozdíly v použitých přízemních datech v okamžiku startu. DC III si při poklesu tlaku řekla o okamžitá data automatické meteorologické stanici Vaisala MILOS 520. MW41 sice také použije data z téže stanice, ale ta jsou do tohoto datového výstupu exportována v minutových intervalech, čili rozdíl v okamžiku čtení obou systémů se může blížit až 60 vteřinám. Oba systémy umožňují vstup počátečních přízemních dat přímo ze sondy v okamžiku startu, načtení vyvolaných dat z AMS MILOS 520 v čase indikovaného startu, nebo manuální vstup všech dat PTU a větru zadaných operátorem. Vzhledem k tomu, že při výběrovém řízení na nový systém jsme nemohli specifikovat jako automatický zdroj přízemních dat AMS od firmy Vaisala, ve specifikaci se objevil požadavek na definovaný datový formát souboru, který by měla produkovat libovolná AMS. Za normálních okolností, kdy spouštíme oba systémy DC III i MW41, tak je pomocí přepínače AMS MILOS 520 připojena jen k jednomu systému a do druhého se identická data zadávají operátorem přes klávesnici. Tentokrát jsme do DC III pustili okamžitá data, vyžádaná v okamžiku startu a MW41 přízemní data vyčetl z tabulky příslušné minuty. Proto jsou počáteční data na obou systémech odlišná, nejvíce je to znát na parametrech větru. To byl důsledek toho, že v době startu na Libuši foukal čerstvý nárazový vítr, který se měnil každou vteřinou. Během 30-i sekund letu se ale oba letové profily srovnaly a dále jsou občas rozdíly letových dat většinou jiné jen o 1 v posledním řádu čísla.
Zhruba po 48' letu byl příjem na MW41 operátorsky ukončen a tím se simulovala situace, kdy ve výšce asi 16 km, při tlaku 107 hPa praskl balon a nastala situace pro vynucené opakování výstupu. To samozřejmě nebylo třeba, DC III sledoval ozonovku v pohodě dále. Co se testovalo na systému MW41 není v tomto okamžiku důležité, jen se přesouvala primární i zpracovaná data mezi pracovními, záložními a archivními adresáři.
Po skončení testu byl opět MW41 zprovozněn pro příjem ozonovky, ale jen na posledních 35 minut pádu, od výšky cca 14.5 km. Mezitím bylo sledování ozonovky na DC III ukončeno, aby mohlo být zpracováno ozonové měření a do všech stran rozeslány aktuální zprávy i datové soubory. Seděl jsem u MW41 a příjem byl 2x, bez jakéhokoliv varování, automaticky ukončen. Jak jsem později zjistil, došlo v bouřce k přerušení příjmu teploty a později i tlaku. Úplná a už definitivní ztráta signálu nastala ve výšce 1237 m/m.
Snažil jsem se sice uložit maximum dat, ale část těch pádových, okamžitě neuložených, se přirozeně ztratila. To má na svědomí absence počátečních dat při novém obnovení příjmu, která nejsou ty pozemní a tím absence editovaných dat, které se standardně ukládají. RAW data se dají zachovat jen ve screenprintech obrazovek s požadovanými tabulkami.
Něco z toho, co s tím souvisí a je obrazově zdokumentováno, si dovolím připojit.
.